Pohádka III.

A tak to šťastně začíná

Protože neumřeli

dodnes tam leží

Krajina zhasíná

Běží a padají a běží

Za nimi všechno, všichni jeli

 

Slib, že až po mně

není čas balit

v domě je tma

tma byla v domě

Mám ruku

čí ruku mám?

 

Najít konec najít

 

Mám ruku, čí ruku mám?

Tma byla v domě

v domě je tma

není čas balit

Slib, že až po mně

 

Za nimi všechno, všichni jeli

Běží a padají a běží

Krajina zhasíná

dodnes tam leží

protože neumřeli

A tak to šťastně začíná

 

Oldřich Kutra vystudoval bakalářské (2005) a následně i magisterské (2007) knihovnictví. Po studiích působil jako sociální pracovník v kontaktním centru pro uživatele drog, po několika letech se přestěhoval z Opavy do Olomouce, kde nyní dělá „stěhováka ve službách exekutorského úřadu“.  V roce 2012 mu vyšla knižní prvotina, sbírka …a stokrát třásti stromem; jako textař a hudebník je aktivní ve skupinách Kolo Kolo Mlýnský a Dobrozdání.

Augustin Zimmermann, úryvek

Je neděle po obědě a Augustin Zimmermann se zvedá k odchodu. Rachotí ošoupanou židlí a jeho žena se ptá, kam to zase jde a kde vzal peníze na chlast. Zimmermann, vysoký muž s pronikavě modrýma očima, ji odbyde chrchly sprostých slov. „Co se do mě pořád sereš!“ S cvaknutím kliky se obrací do nedělního odpoledne a mumlá cosi o staré ludře. Stará ludra doprovází jeho postavu povzdechem. Škoda slov, která by jím protekla jako voda skrz vykuchanou rybí hlavu. Skládá žilnaté ruce do klína, pak se v ní cosi vzepře a hází po dveřích hliněný hrnek. Ten se protivně nahlas rozbije na několik kusů. Pár minut je ticho. Žena hledí chvíli do prostoru, poté se zvedne, sbírá střepy, ty chrastí a rozbíhají se po podlaze jako rtuť. Byl to poslední slušný hrnek, který měli. Vyhazuje zbytky hrnku před dům, ať se o ně klidně někdo zabije. (Pokračování textu…)

Zahánění strachu

 

Delší než čekání

na šťastnou náhodu

je zápach prázdnoty

vždy po tvém odchodu

 

kratší než poznání

marnosti života

jsou tvoje doteky

dlouhá je samota

 

bojíš se zklamání

míváš strach z neznáma

srdce ti napoví

všechno je před náma

 

Robert Hladil absolvoval magisterskou češtinu v roce 2002. Po studiích montoval vozy BMW v Mnichově, vařil v restauraci v Marylandu, učil čtyři roky na soukromé střední škole v pražských Vysočanech a pracoval v PR. Vydal tři sbírky poezie: Jen tak… (2000), Básně v póze (2002) a Duševní sponzor (2009). V současnosti je spolumajitelem komunikační agentury Epic PR.

Jsem rád, že na Ústavu bohemistiky a knihovnictví se konečně začíná aspoň v určitých aspektech projevovat to, co by jej mělo zdobit – totiž prolínání různých přístupů a možností, jak prostředkovat literaturu a umění širšímu spektru zájemců a čtenářů. A věřím, že takový způsob práce s literaturou se postupně začne dotýkat i výuky na jednotlivých odděleních a studium literatury se stane ještě větším a ještě tajuplnějším dobrodružstvím.

Ovšem, o co jde?

V Absintovém klubu Les v Ostravě bylo 15. března pokřtěno DVD Moderní poezie do škol. V tomto klubu se ostatně už pět let schází rozmanitá parta básníků, herců, výtvarníků, sochařů, hudebníků, zkrátka nositelů současného alternativního umění, proto se při křtu naše oči dívaly jedním směrem. DVD je totiž skutečně namířeno mezi lidi, a podle toho, kolik vyřizujeme týdně objednávek a kolik disků putuje po celé republice do škol i mezi nadšence, zdá se, že mezi ty lidi i vykročilo. A také druhý čtvrtek v březnu bylo vidět, že DVD minimálně provokuje k zájmu. V podzemí Lesa se sešlo na 50 zájemců o poezii. Večerem jsem provázel, tak snad laskavý čtenář nepohrdne několika průhledy z jeviště do publika. (Pokračování textu…)

25. října navštívil Ústav bohemistiky a knihovnictví jeho emeritní pracovník doc. PhDr. Ladislav Soldán, CSc., aby představil svou novou edici – knížku Oleg Sus méně známý, do níž vybral literární kritiky publikované brněnským estetikem O. Susem v měsíčníku Host do domu v 60. letech 20. století a již doprovodil svým doslovem.

 

Dne 20. 4. 2017 se představí v rámci pravidelných literárních čtvrtků v ostravském Domě umění, které zajišťuje ostravský kulturní časopis Protimluv, básníci Václav Maxmilián a Jan Nemček a spisovatel a překladatel Igor Indruch. Večer moderuje Oskar Mainx.

Václav Maxmilián (nar. 1987, Kroměříž), píše básně a povídky. Absolvoval obor Česká literatura na Slezské univerzitě v Opavě, nyní žije a studuje v Brně. Poezii a prózu publikoval např. v Hostu, Tvaru, Welesu, Protimluvu. V Kroměříži pořádá autorská čtení Lovec střelil ptáka. Svoji první básnickou sbírku Meziměstí vydal v nakladatelství Host (2016). Nový připravovaný soubor básní nese název Střechy domů.

Jan Nemček (nar. 1986, Ostrava-Vítkovice), básník, organizátor. Publikoval např. v literárních časopisech Host, Tvar, Weles, H_aluze, Protimluv. Jeho básně zazněly v rozhlasovém pořadu Liberatura. Žije a pracuje v Ostravě, kde také na Dole Michal příležitostně pořádá autorská čtení Literární sprcha. Básnicky debutoval sbírkou Proluka (Perplex, 2016), za kterou se dostal do užší nominace na Cenu Jiřího Ortena.

Igor Indruch (nar. 1967, Valašské Meziříčí) napsal romány Děti mrtvol (1994, Votobia) a Mozkodlab (1999). Od roku 1991 do současnosti také přeložil několik knih, např. trilogii Růžové ukřižování od Henryho Millera, Kosti a svaly zenu od Paula Ropse ad. V současnosti připravuje k vydání nový román Buď rád, ukázku z něj publikoval Protimluv č. 3-4/2016.

V Polsku, ve wrocławském nakladatelství odborné literatury ATUT vyšla knížka Libora Martinka o básníkovi Ondrovi Łysohorském (vl. jm. Ervín Goj), rodákovi ze slezského Frýdku, který svou básnickou tvorbou psanou v lašském nářečí (jež se pokoušel povýšit na spisovný jazyk) zaujal už ve 30. letech 20. století českou literární kritiku a po druhé světové válce se dočkal také četných překladů do evropských jazyků, ba byl nominován na Nobelovu cenu. Monografie nemapuje jen básníkův život, ale především analyzuje jeho tvorbu, její kontext a také bohatoz reflexi kritikou i literární vědou.

V úterý 28. února 2017 se konala tradiční studentská konference ÚBK. Vystoupili na ní studenti tří oborů studovaných na ústavu: Jasmína Finkeová (Kulturní dramaturgie se zaměřením na divadlo) s příspěvkem Festival v teorii, historii a praxi, Ivan Faldyna (Učitelství ČJL) s referátem o Patočkově filozofii literatury, Tereza Jirásková (též Učitelství) s výkladem Nad Karáskovými písňovými texty: experimentální pojetí tradicionálů a Radek Touš (pro indispozici v zastoupení) z oboru Česká literatura s příspěvkem Růžena Svobodová: realistický detail vs. secesní ornament.

Letošní svazek antologie Nejlepší české básně, vydávané nakladatelstvím Host, uspořádali Vít Slíva a Jakub Chrobák.

Rozhovor Ivana Motýla s Jakubem Chrobákem v internetovém deníku Ostravan najdete zde: http://www.ostravan.cz/36836/precetl-jsem-i-hromady-balastu-rika-jakub-chrobak-editor-nejlepsich-ceskych-basni-2016/

Reportáž v pořadu České televize Události v kultuře lze zhlédnout zde: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1097206490-udalosti-v-kulture/216411000121207 (začátek 11:05)

Konec dubna je už tradičně časem, který si pro sebe uzurpuje mezinárodní Studentská literárněvědná konference, pořádaná Ústavem pro českou literaturu Akademie věd České republiky. Jde o tradiční věc, která se konala už po patnácté. Na počátku konference putovala mezi různými města a místy, stihla se zastavit i v Opavě, kde ji, tehdy ještě jako vyjukaný studentík, navštívil i autor tohoto článku. S tématem Bohumil Hrabal, které mně od té doby zůstalo. (Pokračování textu…)